Cap Bon - brána do Tuniska

Na každé trochu podrobnější mapě Afriky spatříte na severní straně tohoto kontinentu jakýsi malý „ocásek“. Místo leží v Tunisku a jde o poloostrov Cap Bon, oddělující Tuniský a Hammametský záliv. Na jeho konci se pak nachází stejnojmenný mys.

Odsud je to do evropské Sicílie už jen co by kamenem dohodil a zbytek na lodi doplul – přesněji asi 140 kilometrů. Z pohledu dnešní mořeplavby to není mnoho, ale nebylo to nic mimořádného ani pro starověké mořeplavce. Díky tomu byl v minulosti Cap Bon branou pro nové kultury, ale zejména pro různé dobyvatele a vojevůdce, kterých se v Tunisku vystřídalo opravdu hodně. Asi proto právě na poloostrově Cap Bon nacházíme ruiny jednoho z nejstarších sídel na území Tuniska, Kerkouanu. Toto město založili Féničané přibližně v 8. století před n. l., pravděpodobně v místě existující berberské osady. Proto v sobě neslo znaky punské i berberské architektury. Vykopávky ukazují, že bylo velmi vyspělé, krásné a příjemné pro život. Tedy jen do doby, než přišli Římané a během punských válek jej v polovině 3. století př. n. l. zničili. Místo poté již nikdy nebylo znovu osídleno a jeho zbytky zavál písek. Až roku 1952 jej objevili francouzští archeologové a dali mu jeho dnešní název. Právě Kerkouan lidem osvětlil mnohé ze života starých Féničanů a ukázal, jak byla jejich kultura pokročilá. Přímo na pobřeží teď mohou vykopávky obdivovat i početní turisté.

Jiným zajímavým tipem pro návštěvu jsou tzv. římské nebo románské jeskyně (Grottes Romaines). Podzemní komplex vznikl těžbou stavebního kamene právě v punských dobách, takže zmíněné označení je nesprávné a zavádějící. Kameny z tohoto pozoruhodného podzemního lomu použili Féničané na výstavbu Kartága a dalších měst své říše. A proč těžili v podzemí? Féničtí kameníci zjistili, že kvalita kamene je mnohem vyšší, pokud je vydolován ze země, než když je těžen na povrchu. Začali proto razit tunely v útesech, až vznikl mimořádný systém chodeb, táhnoucích se asi 1 km podél pobřeží. Velmi důmyslně byla vyřešena ochrana před zhroucením i vnitřní osvětlení a větrání pomocí systému šachet.

Nesmíme zapomenout ani na lázeňské letovisko Korbous, navštěvované zejména kvůli horkému prameni Ain el-Atrous. Ten vyvěrá ze skály přímo do moře za doprovodu oblaků páry, vznikajících stykem horké vody se studenějším mořem. Jiné prameny, charakteristické vysokým obsahem sirnatých solí, jsou využívány v lázních. Ty sice fungovaly už ve starověku, ale po zániku římského impéria musely na své obnovení čekat stovky let, prakticky až do 19. století. Ačkoliv dnes patří Korbous k předním léčebným střediskům Tuniska, do antické slávy má daleko.

Na poloostrově Cap Bon najdeme i další zajímavá místa. Milovníci památek nevynechají městečko Kelibia (kdysi nazývané Clypea), jehož dominantou je byzantská pevnost z 5. století, která zajišťovala ochranu přístavu a kontrolu nad Messinským průlivem.

Celý poloostrov je díky příznivému podnebí už od dávných dob hojně zemědělsky využíván a obděláván. Jsou zde pomerančové a citrónové háje, ale i vinice.

Při návštěvě během hlavní turistické sezóny ovšem musíte počítat s množstvím návštěvníků, mnohdy se tlačících a hlučících v až nepříjemně početných davech. A do toho samozřejmě typičtí tuniští prodavači a nahaněči, nabízející nejrůznější zboží a služby.

Ale na druhou stranu je toho zde hodně k vidění a k tomu jako bonus můžete přičíst teplé moře a koupání.